Než si vyberete nůž, přečtěte si pár vět k používání nože, aby Vám dobře sloužil
Je to vlastně jednoduché, stačí si jen uvědomit, že nůž je skutečně nůž, tedy řezný nástroj, a nezaměňovat ho za něco jiného. Nejčastěji si lidé pletou nůž se sekerou, páčidlem, nebo šroubovákem a pak se dozvídáme, jakýže je to šunt, když se mu při pokusu povolit nějaký šroub ulomila špička. Samozřejmě existují i mohutné odolné nože, které jsou uzpůsobené tak, aby vydrželi i velmi hrubé zacházení (což rozhodně není žádný zavírák), ale je to vždy jak se říká „bez záruky“ a je třeba k takovému zacházení přistoupit jen když není jiné řešení a s vědomím toho, že si tím nůž můžu zničit.
Častým problémem je rezivění čepele. Ačkoli se u mnoha ocelí uvádí, že jsou „nerezové“, tak to ještě nutně neznamená, že jsou absolutně odolné vůči korozi. Každá nerezovka má trochu jinou míru odolnosti. I o nůž z nerezové oceli je třeba se aspoň trochu starat a po použití ho očistit a osušit. Nejhorší jsou pro čepel agresivní látky jako ovocné kyseliny nebo sůl. Pokud si tedy nakrájíte na svačinu jablíčko, nůž zavřete a dáte do kapsy, je dost možné, že až ho znovu otevřete, budete překvapení, jak pěkně změnil barvu. Pokud máte nůž z uhlíkové „ne nerezové“ oceli, pak je velmi pravděpodobné, že i přes standardní péči čepel časem zašedne a získá jistou patinu, která ovšem na funkci nemá vliv. O takový nůž je samozřejmě třeba se starat pečlivěji, aby se rez nedostala hluboko do materiálu.
U většiny dnešních zavíracích nožů jsou všechny spoje sešroubované. Jak to tak bývá, šroubky se rády povolují a pokud si toho včas nevšimnete, šroubek vypadne a nůž se může celý rozsypat. Je tedy důležité občas zkontrolovat dotažení šroubků a případně je zajistit lepidlem na závity, aby se znovu samovolně nepovolovaly. V tomto ohledu jsou nejvíce v ohrožení nože typu motýlek. Nožičky se stále otáčejí kolem hlavního čepu (také šroubovaného), nůž občas spadne na zem a to je pak už jen otázka času kdy nějaký šroubek vypadne. U motýlků se musí stát kontrola šroubků běžnou (a častou) součástí používání nože. A nejhorší zpráva nakonec – uvolněný (a posléze ztracený) šroubek není výrobní vada, proto se ani nedá reklamovat.
Výběr typu nože samozřejmě záleží na tom, co s ním plánujete nejčastěji dělat. Pro zjednodušení si představte, že jdete koupit boty. Oslovíte prodavače, ať vám doporučí ty nejlepší. Následovat bude zřejmě trochu udivená otázka: „Nejlepší na co? Do tanečních, nebo na vysokohorskou turistiku? S noži je to stejné. Pokud chcete „městský“ nůž na každodenní nošení a běžné použití, budete nejspíš vybírat lehký zavírák s plochým profilem, aby nepřekážel v kapse. Jestli však potřebujete nůž, se kterým budete vyrážet na dobrodružné výpravy do divočiny, nejdůležitějším faktorem bude konstrukční odolnost, abyste se na něj mohli spolehnout i v náročných podmínkách. V tomto případě padne volba zřejmě na integrální nůž (celý vyrobený z jednoho kusu oceli), ideálně ne s dutým výbrusem.
Co se materiálové kvality týče, bude rozhodující jak náročnou činnost (myšleno náročnou pro nůž) s ním budete vykonávat. Pokud ho budete mít jen na houbaření či nakrájení svačiny, úplně postačí i levný obyčejný nůž. Při takto nenáročném použití se rozdíl mezi vysokou a nízkou kvalitou do jisté míry stírá. Jestli ale nůž někdo používá mnohokrát denně, například při práci, a řeže houževnaté materiály, bude potřebovat kvalitní nůž z lepší oceli, aby ho nemusel obden brousit.
Vzhledem k tomu, že ještě neexistuje nůž, který by se při používání nikdy neztupil, bude časem každý uživatel nucen řešit broušení. Existuje několik různých přístupů a hrubě by se to dalo rozčlenit na 3 kategorie:
Broušení na kameni z ruky – klasický způsob, kterým nůž nabrousíte tak dobře, jak jste šikovní, neboť úhel broušení udržujete jen svou rukou. Je to opravdu řemeslo a bude nějakou dobu trvat, než se to naučíte. Pokud jste trpěliví a chcete broušení věnovat čas a kus svého umu, je to pro vás dobrá volba.
Brusný systém, který drží úhel – ideální pro většinu uživatelů, stačí si krátce oťukat, jak to funguje a pak budete schopni nůž nabrousit precizně, neboť systém drží úhel za vás. Nabrousit nůž pomocí takového systému taky není žádná rychlovka, ale výsledek za to určitě stojí. Na trhu pak máte na výběr celou řadu různých, víceméně podobných systémů.
Protahovací brousky – nejrychlejší způsob, ale rozhodně se nedá mluvit o precizním broušení. Protahovadla mají své uplatnění, když potřebujete něco malého do kapsy, co můžete vzít s sebou kamkoli do terénu a udržet tím nůž alespoň trochu akceschopný. Tento způsob bych doporučil skutečně jako nouzové řešení.
Samostatná kategorie je pak klasická ocílka, která ovšem nůž reálně nebrousí – nedochází zde k abrazivnímu odebírání materiálu – ale vlastně jen rovná fasetu a tím nůž průběžně udržuje ostrý. Pokud však ztupení přesáhne určitou hranici, ocílka už s tím nic nezmůže a nůž musíte nabrousit jiným způsobem.
